Vznik a vývoj koní

     Původ předků dnešních koní lze stopovat až do doby před šedesáti milióny lety. V roce 1867 objevili poleontologové na jihozápadě USA ve vrstvách ze starších třetihor skoro úplnou kostru zvířete, které bylo uznáno za nejstaršího koně. Vědci ho nazvali EOHIPPUS ( Eos je jitřenka, hippos kůň ), tedy kůň z úsvitu věků a našli i souvislý řetěz jeho následovníků až k vrcholu, jímž je náš domácí kůň.

Vývojová řada tedy vypadala takto:

EOHIPPUS

- měl velikost lišky, na předních i zadních končetinách měl 5 prstů a žil převážně v lesním a bažinatém prostoru.

OROHIPPUS

- jeho tělo bylo již štíhlejší, na předních končetinách měl 4 a na zadních 3 prsty. Odhaduje se, že nejstarší prakoník vážil průměrně 5, 5 kg a v kohoutku byl vysoký 36 cm. Oči ani zuby nepřipomínaly dnešního koně.

MESOHIPPUS

- byl již větší, měl delší nohy a chrup vhodný ke žvýkání rozmanitější, ale stále ještě měkké potravy. Na všech nohách měl po 3 prstech.

PLIOHIPPUS

- už stál na jediném kopytě a žil asi před pěti milióny lety.

HIPPARION

- dochází k nárustu výšky do 120 – 140 cm, změnám chrupu, tvaru lebky a prodlužování končetin

     Vývojovou řadu uzavírá vlastní rod EQUUS. Vznikl v Americe asi před třemi nebo dvěma milióny let, tedy dříve než člověk.

     Na počátku lidských dějin žily dva typy divokých koní. Ty se přizpůsobily měnícímu se životnímu prostředí a nakonec se staly základem všech plemen domácího koně. Prvním typem byl asijský kůň Převalského – KERTAK.

KERTAK

- dodnes žije ve stepích Dálného Východu Střední Asie a v zoologických zahradách. Jeho kohoutková výška je 130 – 140 cm, má mohutnou hlavu, stojatou hřívu, nemá kštici, ale má úhoří pruh a krátké silné končetiny.

TARPAN

- žil v oblasti Kaspického a Černého moře. V 80. letech minulého století byl vyhuben. Jeho kohoutková výška byla 135 – 145 cm, byl ušlechtilejší a štíhlejší. Měl lehčí hlavu v nose slabě prohnutou a výše nasazený krk. Barva byla plavá, měl úhoří pruh a na končetinách černé kroužkování.

 

ZPĚT